Britský básník John Donne napsal před několika staletími báseň, ve které napsal: "Žádný člověk není ostrovem sám pro sebe... Smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva." Nebyli to však pouze básníci a snílkové, kteří věřili v úzké propojení celého světa. Při pozorování přírody dospěl Charles Darwin k přesvědčení o existenci ´komplexní pavučině života´, které jsme všichni na světě součástí. Současná éra globalizace nám jako nikdy předtím neustále připomíná vzájemnou propojenost a s ní související zranitelnost. Nevytváří však globalizace zároveň prostor, ve kterém může iniciativa jedné firmy nebývalým způsobem pomoci velkému počtu lidí? A je možné přitom dojít i většímu zisku?

Podnikání a etika jsou si o mnohem bližší, než se zdá na první pohled. Německý sociolog a ekonom Max Weber dokonce argumentoval ve svém díle Protestantská etika a duch kapitalismu, že samotný kapitalismus byl výrazně ovlivněn protestantskou etikou. Otec moderní ekonomie, Adam Smith, byl především morálním filozofem, který i na ekonomiku pohlížel prizmatem etiky. Jeho kniha Teorie morálních sentimentů je významné dílo v oblasti morální filosofie, jehož myšlenky uplatnil také v jeho nejproslulejší knize Bohatství národů. Takzvaná ´neviditelná ruka trhu´ není podle něj zcela dostačující pro správné fungování trhu; je zapotřebí i pocit odpovědnosti za blaho druhých. Tento Smithův postřeh byl žel po generace přehlížen.

Koncem minulého století začalo narůstat povědomí o společenské odpovědnosti firem. Počínaje v USA, firmy začaly podporovat společensky zaměřené projekty ze svých rozpočtů. Dnes se již těžce nalezne nadnárodní firma, která by neměla svou vlastní verzi CSR (Corporate Social Responsibility neboli ´společenská odpovědnost firem'), jako je tomu třeba u firmy Škoda Auto, která má svou vlastní velice propracovanou verzi CSR. CSR je ve stručnosti brání na zřetel společenského blaha při rozhodovacím procesu uvnitř firem. Podklady o nichž se rozhoduje jsou posuzovány také z prizmatu jejich celospolečenského dopadu, nikoliv pouze dle jejich přímé ziskovosti pro firmu- je brán na zřetel například vliv rozhodnutí na životní či sociální prostředí. Firmy hlásící se k CSR si povětšinou adoptují svou ´vlastní verzi´ CSR, která je jí nejbližší a kterou se profiluje navenek vůči okolnímu světu.

Známý ekonom Milton Friedman uvedl již v roce 1970 ve svém článku, že hlavním úkolem businessu je vydělávat zisk a nikoliv přispívat na sociálně prospěšné projekty. Podpora CSR je pro firmy dle něj nutně nezisková a jelikož je smyslem firmy vydělávat zisk, tak by se jí měly vyvarovat. Pokud CSR aktivity nejsou efektivní nebo dostatečně prezentovány, tak mohou mít skutečně minimální dopady pro firemní zisk. Etické a společensky odpovědné chování může firmám pomoci k zvýšení loajality, motivace, efektivity zaměstnanců a zároveň k rozsáhlému zakotvení své reputace a dokonce i vyšší ziskovosti.

Firmy mohou vnímat společenskou odpovědnost například jako svou odpovědnost přispět dílem ke zlepšení prostředí ve kterém podnikají. Zároveň ji mohou vnímat jako součást své PR a marketingové strategie, jako příležitost pro zvýšení loajality zákazníků a reputace firmy, posílení image a brand,  efektivity a motivaci svých zaměstnanců a jako způsob jak získat nové zaměstnance (v Británii třeba na univerzitách firmy lákají absolventy do svých firem prezentováním svého přístupu k CSR).

Nabízí se příležitost pro české firmy pro spolupráci v oblasti CSR, a to co se týče výběru CSR projektů, tak i způsobu jejich realizace. Firmy mohou efektivně koordinovat své CSR aktivity tak, aby některé naléhavé sociální problémy nebyly zcela přehlédnuty, či aby některé méně akutní problémy nebyly zbytečně adresované až příliš. Zároveň předávání ´best practices´ mezi firmami z oblasti CSR jak ze zahraničí, tak z České republiky by bylo zajisté užitečné. Další možností je třeba pořádání pravidelných seminářů a konferencí pro CSR specialisty z různých firem, na kterých by navazovali kontakty a předávali si své zkušenosti.

Mnoho firem se rozhodlo zahrnout do svého pojetí CSR projekty v rozvojových zemích. Například firma Google financuje přes Google.org sociální investiční projekty v těchto zemích, Microsoft se rozhodla nabízet svůj software pro tyto země zcela zdarma, Pfizer pomáhá rozvojovým zemím vybudovat infrastrukturu poskytující zdravotní péči a bojovat proti AIDS, Pepsi dohlíží na šetření pitné vody a ulehčení její dostupnosti pro jejich obyvatele, Telefonica podporuje dodržování lidských práv po celém světě a projekty zaměřené na eliminaci dětské práce, Shell bojuje proti zněčištění ve městech a podporuje rovoj malých a středních podniků v Africe. Naléhavých sociálních problémů, které si mohou firmy vybrat adresovat, je nespočetně mnoho.

Narůstající počet firem si uvědomuje, že pomocí druhému si mohou dokonce i slušně přivydělat. Americký generál George C. Marshall prozřetelně prohlásil, že si můžeme sami sobě pomoci tím, že budeme mít na mysli blaho světa. V bezprecedentně propojeném světě ve kterém žijeme toto platí více něž kdykoliv jindy. Ani přísný moralistní filozof  Immanuel Kant nepovažoval čin, který přináší prospěch i tomu kdo jej vykonává, automaticky za neetický. Konec konců, když se zamyslíme sami nad sebou, jsou vůbec nějaké věci, které děláme bez žádného užitku pro nás samotné?