Doposud k nám panika ohledně islamizace Evropy doléhala minimálně. Zpovzdálí jsme pozorovali celosvětové nepokoje ohledně dánských karikatur proroka Muhammada, oznámení Nicolase Sarkozyho v červnu 2009, že burky nejsou ve Francii vítány, či nedávné referendum ohledně výstavby minaretů ve Švýcarsku. Ve svém bilančním rozhovoru kardinál Vlk tento strach verbalizoval a přivedl tím tuto obavu pozornosti české širší veřejnosti. Je však obava až panika na místě?

Nedávno Kardinál Vlk při čekání na svého nástupce varoval ve svém bilančním rozhovoru před islamizací Evropy. Kardinál Vlk odpověděl na dotaz, zda se domnívá že islám ohrožuje Evropu, následovně: „...Evropa zapřela své křesťanské kořeny, ze kterých vyrostla a které by jí mohly dát sílu čelit nebezpečí, že bude „dobyta" muslimy, jak se to ostatně už postupně děje...Dnes, kdy se bojuje zbraněmi „duchovními", které Evropa nemá, a muslimové jsou jimi dokonale vyzbrojeni, je pád Evropy hrozící." Použité termíny ´dobytí´ a ´pád´ Evropy jsou velice silné a není divu, že se jich média chytla. Automatickou asociací může být u občanů obléhání Vídně Otomanskou říší roku 1683. Otázkou je, jestli je vhodné používat takovéto termíny.

Ve Švýcarsku se pro zákaz výstavby minaretů vyslovilo 57 procent občanů. Plakát byl přímo ukázkovým příkladem znázorněním strachu, který pro mnohé představuje muslimská menšina. Na plakátu byla znázorněna žena zahalená celá v černé burce a na pozadí stály černé minarety na švýcarské vlajce, jakoby vlajku prorážely.  Výraz očí zahalené muslimky opět v černém provedení byl odtažitý až výhružný. Je jasné, že lidem, kteří stáli za vyhotovením a financováním daného plakátu, šlo o jedno: vyvolat co největší strach. Kampaň použila efektivně strach ze ztráty suverenity či národní identity, z plíživého a nenápadného ohrožení existence naší civilizace a strach z náboženství, které je nám převážně naprosto naznámé. 

Anti-muslimský sentiment se rozrůstá mezi krajně pravicově orientovanými stranami: například ve Švýcarsku ho šíří Švýcarská lidová strana (SPV) a Národní akce (NA),  ve Francii Národní fronta (FN), v Rakousku Strana svobodných (FPÖ), v Belgii Vlámský zájem (VB), ve Velké Británii Britská národní strana (BNP), či v Nizozemí Strana pro svobodu (PVV) se svým kontroverzním předsedou Geertem Wildersem. Náznaky spříznění s PVV je evidentní i u české Strany svobodných občanů, jehož předseda k návštěvě Wilderse v listopadu 2009 v Praze prohlásil: „S Wildersovou stranou nás spojuje zejména důraz na omezení daní a dotací či zrušení minimální mzdy. Naštěstí muslimská imigrace není v České republice zatím problém, ale obáváme se, aby Lisabonská smlouva nevedla k exportu západoevropské imigrační politiky do České republiky." Obava před ´islámskou hrozbou´ se rozrůstá napříč Evropou a lze proto bohužel očekávat, že budou nacionalistické strany nabývat na vlivu využíváním tohoto strachu.

Akutní vnímání ´islámské hrozby´ není pouze záležitostí nacionalisticky orientovaných skupin. Známý britský historik Niall Ferguson varuje, že muslimská mládež na jih a východ od Středozemního moře je připravena kolonizovat stárnoucí Evropu. Komentátor Financial Times Christopher Caldwell píše, že muslimové jsou již připraveni dobýt Evropu ulici po ulici a poukazuje na skutečnost, že muslimská menšina může převzít moc podobným způsobem jako bolševici roku 1917.  

Dle Wilderse brzy nastane doba, kdy muslimové budou čítat 30 až 40 procent obyvatel Evropy. Bylo by zajímavé vědět, co přesně míní termínem ´brzy´. V současné době je v Evropě okolo 54 milionů muslimů, z čehož okolo 16 milionů je v EU. Je třeba mít na paměti, že největší počet se jich nalézá na Balkáně a v Turecku, a že celkový počet obyvatel Evropy je okolo 710 milionů, z čehož počet obyvatel EU činí 495 milionů. Současná muslimská populace tak čítá v Evropě 7,6 a v EU 3,2 procent celkového počtu obyvatel (ve Francii činí 4 procenta počtu obyvatel, ve velké Británii 3 a v Německu 4 procenta). Poslední průzkumy svědčí o klesající porodnosti u evropských muslimek a o sekularizaci evropských muslimů (dle jednoho průzkumu pouze 5 procent muslimů ve Francii navštěvuje mešity).

Je těžké předvídat, o kolik procent muslimské obyvatelstvo poroste v následujících dekádách a nakolik se bude sekularizovat. Počet muslimských obyvatel se dle všech ukazatelů bude v následujících dekádách zvyšovat, avšak představa, že za touto muslimskou imigrací je jakýsi úmyslný plán ´dobýt´ Evropu, plán, který by spojoval miliony muslimů po celé Evropě, je nepodložená a těžko představitelná. Muslimové zdaleka netvoří homogenní skupinu - často je spojuje pouze náboženství, které však není jednolité (viz třeba zjevné rozdíly mezi ší´itským a sunnitským islámem) a při neexistenci konečné autority pro výklad Koránu je interpretace Koránu značně subjektivní. Důvody, proč chtějí muslimové žít v Evropě jsou různé a bylo by nešťastné je házet všechny do jednoho pytle. Teorie, že by muslimové byli součástí jakéhosi konspiračního plánu převzít moc nad Evropou, se jeví stejně komická, jako konspirační teorie o plánu Židů ovládnout svět.

Vzrůstající počet muslimů v Evropě bude velice pravděpodobně způsobovat stále silnější protireakce. Paradoxně právě tyto reakce mohou nápomoci k větší radikalizaci muslimského obyvatelstva a k jejich neochotě se asimilovat do našich kultur. Provedené průzkumy poukazují na zajímavou skutečnost: radikalizují se nikoliv první generace muslimských imigrantů, ale až ty druhé a třetí. Ani se tomu nedivím. Sám jsem vyrůstal nejdříve ve Finsku a pak v Dánsku a byl tak v těchto zemích ´cizím elementem´. Ve Finsku v 80. letech naší rodinu společnost přijímala a těšila se z jakéhokoliv našeho úsilí stát se její integrální součástí. Když jsme však žili pak v Dánsku v 90. letech, tak byla situace diametrálně odlišná. Pociťoval jsem, že mě společnost nepřijímá a vnímá mě jako cizí nevítaný prvek. Po dobu pěti let co jsem v Kodani žil, tak jsem si proto vytvořil až neopodstatněnou antipatii vůči dánské společnosti, a o to více jsem odmítal se do dánské společnosti integrovat. U dětí muslimských imigrantů musí být tento pocit vykořenění a nepřijetí kvůli svému původu či náboženství ještě silnější. Tento pocit může snadno vyústit v zahořklost, nenávist a dokonce i radikalizaci.

Prognóza Evropské komise na vývoj EU do roku 2025 varuje, že bez výrazného přílivu imigrantů začne počet obyvatel EU od roku 2012 trvale klesat. Pokud chceme demografickému poklesu počtu obyvatel v Evropě zabránit, tak jedním ze způsobů je vytvářet přívětivé podmínky pro imigraci i muslimů (masivní příval imigrantů z kultur nám podobných může Evropa těžko očekávat) a pokusit se je asimilovat do našich společností podobně, jako to činí USA. Pokud převládne v Evropě názor, že muslimové představují hrozbu pro Evropu a její identitu a budeme se k nim chovat odmítavě, tak je možné očekávat, že se nebudou chtít integrovat do našich společností. Když muslimský imigrant dostane občanství v členské zemi EU, tak je naivní předpokládat, že momentem nabytí nového občanství se zřekne dosavadních prvků své identity. Pokud na jednu stranu přijímáme muslimské imigranty jako své spoluobčany a pak jim dáváme najevo, že u nás nejsou vítáni, tak se přímo podílíme na vytváření prostředí pro jejich radikalizaci.

Carl Gustav Jung kdysi napsal: „Skutečná existence nepřítele, na něhož je možno svést veškeré zlo, znamená pro svědomí člověka nesmírnou úlevu. Můžeme alespoň bez zábran říci, kdo je ten ďábel, a je nám pak jasné, že příčina našeho neštěstí se nachází vně, a nikoli snad v našem postoji." Podoba soužití s muslimskou částí našich obyvatel záleží ve velké míře na našem postoji. Šíření strachu před islamizací Evropy nepřináší řešení podoby tohoto soužití, ale navíc ho předem komplikuje. Jan Patočka se domníval, že Evropané budou schopni řešit své naléhavé problémy pouze pokud se naučí vyvarovat se chybám, které Evropa v minulosti učinila. Nezbývá než doufat, že se Evropané poučí ze své historie a že k muslimským menšinám ve svých zemích budou přistupovat s respektem a s touhou více poznat jejich odlišnou kulturu.