V rozhovoru pro Arms Control Today uvedl Obama již v roce 2008 svou až utopickou vizi světa bez jaderných zbraní: "Obnovím vedoucí postavení USA při snižování jaderných zbraní a budu usilovat o jejich naprosté zrušení...učiním cíl zrušení jaderných zbraní centrálním prvkem americké jaderné politiky." Proslov Obamy v Praze v roce 2009 mohl znít jako projev snílka, odtaženého od reality světové politiky. Za podepsáním nové smlouvy START je však o mnohem větší dávka realismu, než se zdá na první pohled.  Mnozí pacifisté tleskají, že Obamovo odhodlání a podpis smlouvy v Praze přinese světu bezpečí a mír.  Pravděpodobnost válečného konfliktu s Íránem a pokračování závodu ve zbrojení napříč světěm však může spíše nabít nové obrátky.

Když prezident Obama oznámil světu 17. září 2009, že ruší plány na vybudování protiraketového deštníku v Polsku a České republice, vyvolalo jeho prohlášení překvapivé reakce po celém světě. Bývalý americký velvyslanec při OSN John Bolton vzápětí  konstatoval, že Obamovo rozhodnutí  je vítězstvím pro Rusko a Írán. Pro Rusko a Írán však je Obamovo rozhodnutí z dlouhodobého horizontu spíše porážkou. Důvodem pro odhodlání snížit jaderný arzenál na straně USA není nejspíše Obamův idealismus (byť toto nelze vyloučit) či nedostatek zkušenosti jednání se svými protějšky, ale racionální analýza, že použití jiných zbraní bude pro obranu USA a jejích spojenců efektivnější. Obama sám konstatoval, že jedním z důvodů pro zrušení plánů na vybudování protiraketového deštníku v Polsku a České republice, je vývoj nových technologií, které by mohly být využity dříve a byly by dokonce i efektivnější.  Vývoj nového raketového systému nazvaným Promt Global Strike (PGS), který má značné výhody oproti jaderným zbaním, patří nepochybně mezi tyto nové technologie. 

Systém PGS uvažuje o použití konvenčních raket, které jsou v mnohém šikovnější než jaderné zbraně - nevylétávají do vesmíru, avšak zůstávají  v zemské atmosféře a to je činí lépe ovladatelné než klasické balistické střely, můžou měnit směr a tak se vyhnout přeletu nad nepřátelskými státy a jsou preciznější.  Jejich destruktvní síla je obdobná raketám s jadernou hlavicí a můžou penetrovat hluboko pod zem.  Na rozdíl od jaderných zbraní neničí tak drasticky životní prostředí, nemají tak ničivé důsledky pro sousedící země a jelikož se jedná o konvenční zbraně, jejich užití není tak silně morálně odsuzováno. Současný konvenční arzenál USA dokáže zasáhnout jakýkoliv cíl na světě až do 96 hodin, ve výjimečných případech do 4 hodin. Pokud by Obama v současnosti chtěl použít rychlejší alternativu, má na vybranou pouze útok jadernými zbraněmi.  Předností PGS je tudíž především krátká doba pro zásah jakéhokoliv terče na zeměkouli- doba kratší než 1 hodinu. Pentagon očekává, že část systému bude operabilní od roku 2014 či 2015, avšak jeho komplexní funkčnost se očekává až v letech 2017 až 2020.

Vyvinutí této zbraně není novinkou Obamovy administrace- již jeho předchůdce prosazoval vývoj této zbraně, avšak při jejím prosazování narazil na odpor ruské vládnoucí elity, která argumentovala, že použitím tohoto systému se pouze zvýší riziko jaderné války, neboť nebude možné rozpoznat, jestli se bude řítit atmosférou konvenční či jaderná hlavice.  Argument Rusů byl dle Roberta Gatese jedním z hlavních důvodů, proč Bushova administrativa ve vývoji této zbraně nepokračovala.

Obama se možnosti vývoje systému PGS však po Bushovi chopil, neboť se mu m.j. velmi hodí při prosazování jeho vize postupného jaderného odzbrojování. Obama je realistický politik, který dobře ví, že idealistické plány těžko získávají dlouhodobou podporu a musí tak poskytnout záruky, že ničením jaderného arzenálu USA nekompromituje bezpečí svých občanů.  Současná Obamova administrativa přišla na způsob, jak snížit obavu Rusů: vybrané lokality pro umístění systému PGS by mohli Rusové čas od času zkontrolovat, zda v jejich blízkosti nejsou uloženy také jaderné hlavice a byly by daleko vzdáleny od úložišť strategických jaderných zbraní.  Dá se očekávat, že při dalších vyjednáváních ke smlouvě snižující počet jaderných hlavic, bude ruská strana vyžadovat záruky právě při implementaci PGS.

Ruský protějšek Medveděv se natolik obává této nové zbraně, že si prosadil do nové START smlouvy podepsané v Praze požadavek, aby se USA muselo za každou tuto novou konvenční zbraň zbavit jedné její jaderné hlavice. Na podepsání historické smlouvy v Praze by tudíž mělo být pohlíženo i z prizmatu vývoje tohoto nového systému, který dramaticky posiluje vojenskou převahu USA v oblasti konvenčních zbraní. Dá se očekávat, že vývoj PGS započně nové celosvětové závodění v získávání komponentů pro systémy napodobňující tento americký systém či ve vývoji zbraní, které se budou snažit získanou převahu amerických vojenských sil neutralizovat. 

Brzy po podpisu v Praze šokoval Obama svět prohlášením, že USA vylučují ofensivní  použití jaderných zbraní proti jakékoliv zemi na světě kromě proti Íránu a Severní Koreji, tedy zemí, které nedodržují závazky Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Vrchní Obamův poradce, Gary Samore, sdělil tisku, že výjimka pro Írán a Severní Koreju má být motivací pro tyto země, aby začaly své smluvní závazky dodržovat. Je však velkou otázkou, zda to takto tyto dva státy také pochopí. Z dosavadních reakcí Íránu lze dedukovat, že výjimka  bude působit spíše kontraproduktivně. 

Obamovo prohlášení vzbudilo ostrou reakci íránských představitelů. Íránský duchovní vůdce, Ajatoláh Ali Chámeneí, minulý týden prohlásil, že jakožto odvetnou reakci zahajuje Írán další sérií vojenských cvičení v oblasti Perského zálivu. Íránskému vedení, které legitimuje svou moc obranou  íránského lidu před útokem ze strany Západu, se tato výjimka velmi hodí. Získalo tak další argument,  proč je zapotřebí zaujímat nehostinnou politiku vůči USA a pokračovat v jaderném programu. Íránští vůdci nyní mohou argumentovat lépe než kdykoliv předtím, že jaderná hrozba vůči Íránu je reálná. Na Írán jsou uvaleny mnohé sankce, které jsou nepopulární mezi jeho obyvatelstvem, avšak hrozba útoku je pro obyvatele Íránu daleko hrůznější, než zhoršená ekonomická situace či izolace na poli mezinárodních vztazů. Není možné vyloučit, že režimy Íránu a Severní Koreje budou Obamovým výrokem spíše upevněné než destabilizované.  Obamův výrok tak může vést k urychlení jejich programu vývoje jaderných zbraní, než k jeho opuštění. Možnost války s těmito zeměmi se tak stává daleko reálnější.

Jeden ze stěžejních argumentů uváděných Obamovou administrativou praví, že snížení počtu jaderných zbraní na straně USA a Ruska povede k postupné eliminaci hrozby užití jaderných zbraní ve světě.  Deklarací Obamovy administrativy pokračovat ve vývoji systému PGS, je však tento argument silně otřesen. Zavedení systému PGS poskytne USA ještě větší vojenskou převahu na poli konvenčních zbraní, neboť USA bude s nejvyšší pravděpodobností první a delší dobu jedinou zemí na světě, která bude mít daný systém k dispozici. Země, jež se obávají USA, nebudou moci  ještě mnoho let kvůli finanční a technologické náročnosti vývoje systému PGS vyvinout obdobný systém, a proto vlastnění jaderných zbraní bude pro ně jedinou možnou protiváhou tohoto systému. Navíc šance, že by proti nim USA mohly použít tyto konvenční zbraně, je oproti užití jaderných zbraních o mnohem vyšší, což je dalším důvodem, proč by tyto státy spíše měly toužit po navýšení svého jaderného arzenálu za účelem odstrašení, než ho snižovat. Aplikace systému PGS tak může paradoxně vést spíše k rozšíření jaderných zbraní, než k jejich eliminaci. Obamova vize světa bez jaderných zbraní má před sebou nejspíše ještě velmi dalekou cestu.