Karl Polanyi, intelektuál maďarského původu, to vystihl přesně: "Ekonomika již není zakotvena ve společenských vztazích, ale je to společnost, která je zakotvena v tržních vztazích". Společnost se tak podle něj v moderní době stává pouze ´přívěskem trhu´ a ekonomické smýšlení se stává dominantní sociální normou. Těžko by se lidé před pár stoletími zabývali myšlenkou, jestli se jim ´vyplatí´ věřit v Boha či zda vztah s partnerem ´stojí za to´. Vzestupný trend ekonomizace sociálních vztahů je pochopitelný vzhledem ke stále větší roli, která je ekonomice a finančnímu úspěchu přidělována, ale hrozí degradací mezilidských vztahů a znevážením hodnoty lidské existence.

Tuto společenskou proměnu lze snad ilustrativně pozorovat na typu nejvyšší budovy, která se ve městech postupně stavěla. Ve středověku nejvyšší budovou ve městech byl tradičně kostel, který byl obvykle postaven uprostřed hlavního náměstí, a tak byl jakýmsi symbolickým centrem všeho dění ve městě. S rostoucím zesvětštěním politiky, narůstajícím nacionalismem a důrazem na instituci státu byly stavěny velkolepé a vysoké radnice a dominantní budovy sloužící státu. Od dvacátého století se nad městy tyčí zpravidla mrakodrapy patřící nadnárodním korporacím. Toto je pouze zjednodušující příklad, ale přitom výstižný. Silami, které hýbou společností, již nejsou pouze náboženské či politické instituce, ale stále více (a především) firmy. A ten, kdo má největší vliv (a vliv se často rovná penězům), má to privilegium utvářet hodnoty společnosti. 

Místo na mši chodíme do supermarketů, kde nás nečekají výčitky svědomí, ale pouze slevové nebe. Namísto kostelů chodíme do ohromných budov korporací, které na nás působí svou velkolepostí. Občas nám v nich kážou i své vlastní náboženství, jako by se člověk stal součástí nikoliv pouze zaměstnání, ale okamžikem nástupu také členem soukromé církve, která si vybírá pouze ty vyvolené, nejlepší a pomáhá především zachránit svět. Namísto kazatelů posloucháme ekonomy, kteří věští budoucnost ekonomiky. Namísto zpovědnic chodíme s výčitkami svědomí z utracených peněz k bankomatům a modlíme se, aby nám už přišla výplata. Nečteme moudrosti filozofů, ale rady jak se stát úspěšnými a bohatými, popřípadě, když cítíme potřebu hlubšího naplnění, koupíme si duchovní bestseller s nadpisem ´Jak dosáhnout osvícení během 5ti dní, 10 nejlepších rad´. Namísto nastolení ráje politickým převratem či příchodu Mesiáše očekáváme růst HDP. Namísto nalezení hodnoty svého života uvnitř nás samých je naše důležitost často posuzována dle výše platu. 

Řešení typu ´vrátit se na stromy´ či fundamentalistické odmítání tržního kapitalismu s jeho následky nejsou skutečným řešením. Není jím ani nastolení nové víry či ideologie, která by se aplikovala na celou společnost. Spisovatel Ivan Klíma ve svých vzpomínkách Moje šílené století velmi trefně analyzuje, jak ideologie 20. století, od kterých si lidé slibovali lepší budoucnost, nakonec přinesly ještě horší stav věcí, než proti kterým se zpočátku stavěly. Ekonomizaci veřejného prostoru se dá těžko zabránit, ale je nutné se jí dokázat vyvarovat v oblastech, kam skutečně nepatří. 

Jako by Immanuel Kant tušil vývoj společnosti staletí po své smrti, zdůrazňoval ve svém pojetí etiky nutnost přistupování ke všem lidem jakožto k jedinečným osobnostem, jejichž blaho by mělo být konečným cílem našeho úsilí. Dle něj bychom neměli k lidem přistupovat pouze jako k ´prostředkům´, díky nimž můžeme uskutečnit své jiné či ´vyšší´ cíle. Mnoho firem se zdá například předstírat zájem o zákazník, ale přitom je zákazník pro ně pouze další číslo a nic víc. Před nějakou dobou jsem se bavil s jedním Afgháncem a zeptal jsem se ho, jak vnímá Čechy. Rozpovídal se o tom, jak v Afghánistánu znamená přátelství mnohem více než u nás. Kamarádi si nezištně pomáhají a neočekávají žádné protislužby. Jeho zkušenosti s námi byly naprosto odlišné. Když byl ještě v Afghánistánu, tak se seznámil s několika lidmi od nás, ale čeští ´kamarádi´mu telefonovali pouze když od něj něco potřebovali. Byl tím znechucen.

Ve společnosti, kde dochází k ekonomizaci mezilidských vztahů, hrozí vážné nebezpečí, že bude člověk dále redukován pouze na ekonomickou veličinu a na pouhou příležitost pro zisk. K ekonomizaci lidských vztahů docházelo již po tisíciletí lidské existence. V dnešní době se ale tento jev projevuje díky růstu vlivu firem markantněji a díky globalizaci v masovém měřítku. Může vyústit nejen v existenciální krizi méně ukotvených jedinců, ale i v globální nepokoje. V Oxfordu nedávno vydaná kniha Making Globalization Good se pokouší nalézt způsoby, jak učinit globální kapitalismus více morálním. Bez znovunastolení pocitu důležitosti lidské existence a její de-ekonomizace, bude však termín ´morální globální kapitalismus´pro smích nejen nám v kapitalistických zemích, ale i celému světu.