Firmě Google se podařil husarský kousek - během posledních tří let dokázala díky převodu peněz strategií ´Double Irish´ či ´Dutch Sandwich´ přes Irsko a Nizozemí na Bermudy ušetřit na daních 3,1 miliardy dolarů. Její zahraniční daňová sazba tak činila pouze 2,4 procenta. Americká daň z příjmu právnických osob přitom činí 35 procent a ve Velké Británi (druhém největším trhu Google dle výše obratu) 28 procent. (Ilustraci strategie Googlu naleznete zde.) 

Kromě úžasu daňových expertů a světových komentátorů vyvolala tato strategie Googlu i kritické reakce. Podobné strategie uplatňují také další firmy (například IBM, Microsoft, Oracle a Apple), jsou zde ale dva rozdíly: snížením sazby až na 2,4 procenta ostatní firmy předstihla (druhá za ní dosáhla snížení na 4,5 procent) a jelikož se od svého počátku etablovala jako firma, která káže ´do no evil, toto počínání vyvolává nařčení z pokrytectví. Důraz na etické chování svých zaměstnanců (instrukce ´do no evil´ je součástí kodexu chování pro všechny zaměstnance Google) vyvolával smíšené reakce i dříve, naposledy při rozhodnutí firmy operovat na čínském trhu, byť by vyhledávání podléhalo cenzuře čínských úřadů. 

Profesor Abraham J. Briloff z Baruch College v New Yorku považuje tento krok Googlu za vrcholně pokrytecký: "Všude rozhlašují, jak se nemá konat nic zlého, a přitom konají zlo přímo před našima očima...kdo zaplatil za tento základní koncept, který jim přinesl miliardy dolarů? Bylo to zaplaceno občany USA".

V rozhovoru s nejvyšším šéfem Googlu, Ericem Schmidtem, reportérka CNN poznamenává, že jí strategie Google nepřipadá vlastenecká. Eric Schmidt obratem reaguje: "Takže vy byste chtěla, abychom dobrovolně platili více daní americké vládě? A kolik chcete, abychom zaplatili?" Reportérka odpovídá: "Hodně, tak abych já nemusela platit více." Máme tu v něčem obdobný případ jako s firmou Goldman Sachs - obě firmy jsou obviňovány, že jim jde více o vlastní prospěch než o dobro amerických občanů.

Eric Schmidt se v rozhovoru obhajuje, že jejich daňová strategie není nic protizákonného - skutečně, proti zákonu se neprohřešili. Zákon a etika však nejsou zcela totožné. Pro extrémní příklad, německé firmy podílející se na funkčnosti plynových komor za vlády Hitlera se naprosto řídily zákony své země; neznamená to však, že cokoliv je zákonem dovolené, je automaticky z pohledu etiky správné. Hájit se dodržováním zákona je na místě z právního hlediska, z etického však zcela nedostačující.

Schmidt dále v rozhovoru pokračuje: "Americký kapitalistický systém vytváří podněty, v rámci kterých fungujeme, a část našich cílů spočívá ve vydělání peněz pro naše akcionáře." Máme tu obdobný argument, který použil ekonom Milton Friedman ve svém článku The Social Responsibility of Business is to Increase Its Profit publikovaném roku 1970 v The New York Times Magazine. Účelem korporací je dle Friedmana dbát o zisk pro své akcionáře a nikoliv usilovat o veřejné blaho. Péči o veřejné blaho hází Schmidt na americkou vládu, a korporacím tak myje ruce. Jeho argumentace je klasickou argumentací představitelů korporátního světa a je z jejich pohledu naprosto pochopitelná. Od korporací málokdo očekává, že by jim šlo primárně (či vůbec) o veřejné blaho. Když se ale firma ve světě profiluje pod heslem ´do no evil´ a pak se dopustí něčeho, co komentátoři vnímají být s tímto heslem v rozporu (fungování Google na čínském trhu či zmíněná daňová strategie), je pochopitelně kritizována.

Obdobnou událost jsme mohli pozorovat v soudobé britské zahraniční politice po vítězství strany Labour. Nový ministr zahraničních věcí, Robin Cook, tehdy roku 1997 ve svém klíčovém prohlášení o budoucím směřování britské zahraniční politiky prohlásil, že Británie bude mít ´zahraniční politiku s etickou dimenzí´. Jeho prohlášení bylo otištěno na hlavních stránkách světových novin, někteří dokonce hovořili o revoluci v mezinárodních vztazích. Netrvalo dlouho a Robin Cook se ocitl pod palbou kritiky: Jak je to možné, že britská vláda prodává zbraně represivnímu indonéskému režimu? Jak je to možné, že jste se odmítl setkat při oficiální návštěvě Číny s čínskými disidenty? Považujete toto za tu etickou dimenzi zahraniční politiky, kterou jste vyhlašoval?

Pokud se nějaký subjekt či politika veřejně profilují jako etické, je velice těžké nebýt obviněn z pokrytectví. Důraz na etiku je tedy nejdříve třeba si řádně promyslet a pak je nutné věnovat maximální úsilí, aby tomuto mottu mohl subjekt, který jej propaguje, skutečně dostát. Z čistě pragmatických důvodů většina subjektů termín etika nepoužívá radši vůbec- jsou si dobře vědomi svěrací kazajky s tím spjaté. Z tohoto důvodu je úctyhodné, pokud se některý subjekt chce eticky profilovat, a je třeba toto úsilí podpořit. Na druhou stranu, subjekt musí být schopen veškeré své jednání obhajovat i z pohledu etiky a nikoliv pouze z právního hlediska, jak to provedl v rozhovoru pro CNN Eric Schmidt.

Kontroverze ohledně daňové strategie Googlu poukazuje na nedostatečné zodpovězení základní otázky: co je vlastně etické? Co je dobro a co je zlo? Tato základní otázka, na kterou se pokoušely  najít odpověď nespočetné generace před námi, zůstává stále nezodpovězena. Daná otázka se nám může zdát příliš abstraktní, teoretická a nepodstatná, ale čelíme jí každý den. Je péče o blaho akcionářů na úkor blaha celé společnosti v kontextu daňové strategie Googlu, eticky obhajitelná? Je maximalizace zisku jakousi mravní kategorií sama o sobě? Je počínání firem vně kategorií dobra a zla? Pokud není mimo dobro a zlo, jaké počínání je dobré a jaké zlé?

Filozofové se pokoušeli nalézt odpověď jak rozlišit dobro a zlo od počátků naší civilizace. Judeo-křesťanská tradice považuje touhu po poznání dobra a zla za důvod ´pádu´ člověka a jeho vyhnání z ráje. Had radil Adamovi a Evě, že pozřením plodu stromu poznání dobra a zla se stanou sami bohy, a tak se dostanou z Božího područí. Myslitelé přišli s mnoha velice chytrými teoriemi jak rozhodnout, co je dobré a co zlé (jednou z nejpropracovanějších je utilitarianismus J.S.Milla), avšak zatím každá měla své velké nedostatky. Stále tak nejsme jako Bůh, a proto bychom si neměli myslet, že víme, co je dobro a co je zlo. Na druhou stranu, paradoxně, bychom neměli polevovat v úsilí se odpovědi na tuto otázku alespoň přiblížit. Nalezení společné řeči v oblasti etiky bude jednou z nejpalčivějších výzev nastávajícího tisíciletí. Nikdy v dějinách lidstva nebyly osudy lidí po celém světě tak provázané, nikdy nebyla otázka nalezení etiky soužití tak palčivá, jako je tomu v dnešní době.