V posledních letech narůstají v Evropě poplašné výkřiky, že nám vážně hrozí ´dobytí´ Evropy Islámem a nastolení vlády muslimů. Někteří politici využívají kartu muslimské hrozby ve svých politických projevech. V České republice se kromě pár ojedinělých výjimek tato hrozba nezdůrazňuje, ale třeba na portálu Eurabia ano. Heslo portálu "Islám dobývá Evropu, Eurabia.cz ji brání" hovoří za vše. Podobných bití na poplach je třeba se vyvarovat - nejen, že jsou neopodstatněná, ale hrubě zkreslují realitu. Na islám je díky těmto falešným prorokům nahlíženo z předem nenávistného a generalizujícího pohledu.

Je to naprosto přirozená lidská vlastnost, že neznámé vnímáme jako nebezpečí. Stejně tak lidská vlastnost je tvořit generalizující soudy o lidech jiných, než jsme my samotní a považovat je za homogenní skupinu. Obava z dobytí Evropy spojuje tyto obě reakce dohromady. Co je však přirozené, není nutně správné či morálně obhajitelné. Omezený pohled na komplexní realitu je roztomilý a legrační, když je neškodný. Když tento omezený pohled ale způsobuje (anebo může způsobit) někomu utrpení a plodí strach a nenávist, tak je třeba jej konfrontovat.  

Za prvé, je naprosto iracionální podezírat evropské muslimy z jakéhosi velkolepého plánu Evropu dobýt. Žádná konference všech muslimů v Evropě na téma ´Jak dobýt Evropu´ se nekonala. Neexistuje pro ně ani žádný jednotný komunikační kanál. Ano, muslimové by měli znát Korán, ale nejsou jednotni ve výkladu. Interpretace Koránu je v muslimském světě nejednotná. Kdysi alespoň symbolická konečná autorita při výkladu, kalífa, zanikla se zánikem ottomanského kalifátu v roce 1924. V křesťanském světě máme papeže, ale jeho vliv na interpretaci Bible řadovými křesťany je minimální. V muslimském světě je výklad ještě více ponechán subjektivní interpretaci imámů a věřících. Navíc, ne každý muslim čte korán či se jím řídí. I málokterý křesťan kdy přečetl celou Bibli. V situaci, kdy zhruba třetina všech muslimů na světě žije jako menšina v sekularizovaném prostředí, dochází k deteritorializaci Islámu a nespočetně mnoho definicím, co to vlastně znamená být muslim. Někteří muslimové rádi chodí do hospody na pivo a považují se stále za muslimy, jiní to odsuzují. Data nasvědčují, že se evropští muslimové sekularizují. Hovoří se o islamizaci Evropy, ale mělo by se hovořit také o evropeizaci Islámu. Muslimové jednoduše netvoří jednolitou masu koordinovaných bojovníků připravených zaútočit na pokyn a nastolit v Evropě islámskou vládu. 

Za druhé, demografická bomba také v dohledné době nehrozí. Průměr muslimské populace v EU je 4.3 procent. Realisticky lze očekávat, že v roce 2025 bude mít Evropa zhruba 40 milionů muslimů, tedy 8 procent své populace. V roce 2050 by toto procento mohlo vzrůst na 15 procent, ale stále v žádném případě nebudou většinou. Navíc dochází k velmi zajímavému trendu. Porodnost klesá nejen u muslimů žijících v nemuslimských státech, ale i u muslimů žijících ve státech, kde tvoří většinu obyvatelstva. Stále více muslimských zemí má klesající demografickou křivku. Pokud současné trendy budou pokračovat, tak je to jen otázka času, kdy státy jako Alžírsko, Tunisko a Maroko budou mít obdobně nízkou porodnost jako Itálie nebo Španělsko. 

Za třetí, evropští muslimové nejsou všeobecně nepřátelští vůči svým evropským spoluobčanům. V roce 2006 Pew Global Attitudes Project zjistil, že mezi evropskými muslimy (oproti muslimům žijících v muslimských státech) převažuje pozitivní stanovisko vůči křesťanům - ve Francii pozitivní názor sdílí 91 procent muslimského obyvatelstva, ve Španělsku 82, V Británii 71 a v Německu 69 procent. Není to tak, že by všichni evropští muslimové křesťany nesnášeli a chtěli se jich zbavit. Není to ani tak, že by chtěli nastolit po celé Evropě islámskou nadvládu. Tato představa je absurdní.

Současná fakta tedy nenasvědčují tomu, že by hrozilo dobytí Evropy Islámem.

Nelze předpovědět, co budoucnost přinese. Kdyby vliv v evropských muslimských komunitách získávali více muslimští extremisté, tak může nastat silnější radikalizace některých muslimů a vztahy s nemuslimským obyvatelstvem se tak vyostří. Pokud se napětí mezi evropským muslimským a nemuslimským obyvatelstvem dostane do ´třídní´ roviny boje těch, kdo nemají, versus těch, kdo mají, tak nás mohou čekat ještě silné nepokoje. V takovém případě by se Islám stal spíše obětí sociálního napětí, než zdrojem násilností.