Situace v Libyi je stále vážnější. Během posledního týdne se počet přistěhovalců navýšil na 100 000, prchají nejvíce do Egypta a Tuniska. Ve čtvrtek se Obama sešel s představiteli Itálie, Británie a Francie, aby s nimi zkoordinoval mezinárodní reakci na situaci v Libyi. V pátek situaci diskutoval s tureckým premiérem Erdoganem. Iniciativu v řešení nebezpečné situace v Libyi jednoznačně převzalo USA. Státy EU nejsou oproti tomu schopny se dohodnout na společném postupu proti režimu, který má na svědomí již přes 1 000 obětí.

Státy EU opět v případě nepokojů v Libyi reagovaly opožděně, obdobně jako při nepokojích v Egyptě. Ministři zahraničních věcí států EU se sice shodli, že nepokoje v severní Africe mohou vyústit ve velkou vlnu přistěhovlaců do EU, ale tím shoda končila. Italský premiér Berlusconi odsoudil násilí a údajně v telefonátu s Kaddáfím získal ujištění, že násilnosti proti demonstrantům skončí. K ukončení represe ale nedošlo. Ashtonová odsoudila represi proti demonstrantům a minulý týden  se k ní přidalo i Německo a Francie. Francouzský prezident Sarkozi urgoval EU, aby uvalila na Libyi sankce. Mezinárodní společenství prý nemůže pouze nečinně přihlížet vraždění demonstrantů. Německá kancléřka Merkelová se Sarkozim souhlasila a pohrozila uvalením sankcí v případě pokračování represí.

Británie a Německo urgují EU k ráznějšímu postoji vůči Kaddáfího režimu, zatímco Itálie vyzývá k opatrnosti. Důvodů pro zdrženlivý italský postoj může být několik. Itálie má ze všech zemí EU nejsilnějši ekonomické a politické vazby. Z celkového objemu importu fosilních paliv Itálie, se Libye podílí 25 procenty ropy a 10 procenty zemního plynu. Itálie je zároveň pro Libyi největší importní a exportní partner na celém světě. Itálie by se stala v případě uvolnění restrikcí na imigraci také primárním terčem masového přistěhovalectví. Již mnoho let směřují libyjští imigranti do tohoto státu. Počet přistěhovalců se podařilo snížit v dubnu roku 2009 až o 90 procent po dohodě mezi Itálií a Libyí, i přes porušení mezinárodních závazků při udělování azylového práva.

Itálie se oprávněně obává masové vlny přistěhovalců a před výhružkami Kaddáfího stahuje ocas. Malta a Kypr se připojili k opatrnému postupu Itálie, také v obavách před vlnami přistěhovalců. Některé státy EU varují, že by situace v Libyi mohla vyústit v převzetí moci muslimskými fundamentalisty a občanskou válku. Obdobně jako tomu bylo v 90. letech minulého století v Alžírsku, která měla za následek násilnou smrt přes 150 000 občanů. Neshoda tak panuje i v základní otázce důležitosti zachování Kaddáfího režimu.

Kaddáfí pohrozil EU, že pokud se přikloní na stranu demonstrantů, tak omezí restrikce a Evropu zastihne masová vlna přistěhovalců.  Německo a Británie s Itálií zásadně nesouhlasí- EU se prý nesmí nechat vydírat a ustupovat před hrozbou použití přistěhovalecké karty. Pokud se počty přistěhovalců ale budou navyšovat, sousední země je nebudou dokázat absorbovat. Státy EU si zatím ochotu přijmout přistěhovalce házejí mezi sebou jako horkou bramboru, nikdo přistěhovalce ale nechce přijmout. Jednoduše nevíme, co si se situací v Libyi počít.

Evidentně je jednotná evropská zahraniční politika stále v nedohlednu. USA oproti tomu má jasné stanovisko a přebírá iniciativu v řešení nastalé situace v Severní Africe, byť se jedná o oblast Evropě geograficky velice blízkou. Oproti USA je EU stále těžkopádná. Pocit déjà vu z opakování situace před válkou v Kosovu je nasnadě. Obdobně jako tehdy, evropské státy nebyly schopné se postarat o své regionální problémy a na pomoc muselo přispěchat ramenatější USA. Pokud obdobný scénář nastane i při řešení situace v Libyi, tak EU propásne další šanci dokázat svou schopnost řešit problémy na svém prahu. Do té doby bude mít mocenské postavení EU groteskní rysy.