Generální tajemník OSN poblahopřál Libyjcům k jejich osvobozeneckému boji. Generální tajemník NATO prohlásil, že Kaddáfího vláda je u konce. Státníci po celém světě tleskají, dřívější rozkoly ohledně legitimity podpory rebelů jakoby nikdy neexistovaly. Je ale již vhodný čas oslavovat?

Jednotná Přechodná národní rada?

Britský koordinátor rebelské Přechodné národní rady Libye EL-Gamaty odhaduje, že vytvoření politického rámce pro novou vládu potrvá 18 až 20 měsíců. Velvyslanec rebelů v USA Ali Suleiman Aujali již veřejně deklaroval převzetí vlády Národní radou. Plány jsou na cestě přestěhovat radu do hlavního města. Přechodné národní radě se zatím celkem dařilo v místech, která kontrolovala. Ve východní čási Libye umístila reprezentativní místní rady. Přechodná národní rada však doposud hrála roli pouze ve východní Libyi a je nejisté, do jaké míry bude skutečnou autoritou pro západní část Libye.

Kaddáfímu se dařilo vládnout tak dlouho do značné míry díky eliminaci mocenských základen nejlvlivnějších kmenů. V situaci, kdy již nevládne Kaddáfi, se tyto kmeny určitě budou hlásit o slovo. Obava před rozpadem Libye dle kmenových linií je přehnaná. Libye má zrhuba 140 kmenů a klanů, ale pouze zlomek z nich má politické ambice. Desetiletí urbanizace navíc přispěly k rozmělnění jejich identity. Jednou z největších výzev pro Přechodnou národní radu bude nastolit mechanismus, který bude spravedlivě rozdělovat příjmy z ropy. Pokud se jen vytvoří podezření, že některé kmeny a klany jsou finančně protěžovány zatímco jiné diskriminovány, hrozí nebezpečí, že tribální a kmenová rivalita vyústí v občanskou válku.

Libye je zemí s velkou plochou 1,75 milionů kilometrů čtverečních. Rozdíly mezi západní a východní částí Lybie jsou značné a navíc umocněné proběhlými boji. Západní část Libye bude muset spolknout hořkou pilulku současné dominance kmenů a klanů z východu. Bude se také muset vyřešit otázka postavení Berberů sídlících v západním pohoří. Kaddáfi Berbery tvrdě pronásledoval za dnů své vlády (dokonce je označil agenty CIA) a nyní touží po větší autonomii.

Generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen sdělil médiím, že přechod k demokracii musí být veden a definován samotnými Libyjci. To zní sice pěkně, ale otázkou je, jestli počet vůdců a definic transformace nebude až příliš. Otázkou také zůstává, jestli nebude zapotřebí pomoc zvenčí - a pokud ano, tak od koho a do jaké míry. Souboj o moc a přírodní bohatství mezi různými frakcemi může vytlačit počáteční úsilí o jednotnou vládu. Přechodná národní rada je spíše než jednotnou platformou zastřešující skupinou sestávající z menších skupin s rozličnými agendami.

Bez vnější pomoci se to neobejde

Humanitární potřeby budou po měsících války pravděpodobně značné. Počínají březnem tohoto roku provedly síly NATO v Libyi více než 7500 vojenských zásahů. K tomu připočítejme škodu spáchanou rebely a Kaddáfího jednotkami a vyjde nám chmurný součet. Okolo půl milionu Libyjců přišlo o svůj domov.  Klíčové bude v tuto chvíli otázka koordinace pomoci Libyi - EU by se mohla ujmout této role a zvýšit tak svou mezinárodní roli, nebo OSN, případně jednotlivé státy. Kromě humanitární asistence bude potřebovat nová vláda rychlou bezpečnostní výpomoc a finanční podporu. Zmrazené účty bývalé vlády by se tak měly co nejdříve "odmrazit", ale s pojistkami proti korupci.

Libye má před sebou také dlouhou cestu nápravy ekonomické situace země. Přes 95 procent státních příjmů je z ropy a ekonomika je tak zoufale málo diverzifikovaná. Nezaměstnanost přesahuje 30 procent a polovina obyvatelstva nedosahuje věku 15ti let. Byrokracie je neefktivní a přebujelá - zhruba 20 procent Lybijců pracuje ve státním sektoru. Zlepšení ekonomické situace země bude klíčové pro úspěšnou transformaci. Demokratické státy by toto neměly opomíjet a v maximálně míře by měly podporovat její ekonomiku. 

Díky Kaddáfího útlaku se v Libyi nevytvořily typické složky občanské společnosti. Obdobně jako tomu bylo v Iráku po invazi, neexistuje v Libyi žádná etablovaná skupina přesahující regionální nebo kmenové rozepře. Obdobně jako u nás po pádu komunismu, občanská společnost potřebuje podporu. Mezinárodní společenství má již značné zkušenosti s podorou rozvoje občanské společnosti - EU by mohlo hrát v této oblasti stěžejní roli.

Důsledky úspěchu či neúspěchu

Pokus o odstranění všech lidí svázáné s vládou Kaddáfiho z jejich funkcí by rychlé a úspěšné transformaci neprospělo. Mají jednoduše zkušenosti, které by nováčci postrádali. Po druhé světové válce ponechaly USA v Německu a Japonsku při svých funkcích jisté sympatizanty bývalého režimu a vedl je k tomu právě tento pragmatický důvod. Emoce a snaha po pomstě tak budou muset jít občas stranou. Toto nebude vůbec lehké.

Úspěch či neúspěch při transformaci Libye bude mít dalekosáhlé důsledky. V případě úspěchu získají státy, které se podíleli na vojenských institucích na prestiži a NATO s OSN budou posíleny (případně EU, pokud se zapojí do rekonstrukce). Státy usilující o přerod k demokracii budou povzbuzené ve svém úsilí a inklinace pomoci těmto zemím také vojensky bude umocněna. Na druhou stranu, neúspěch poškodí nejen důveryhodnost a postavení států a organizací podporujících rebely, ale také přinese vážné problémy evropským státům v podobě nedostatku dodávek ropy, ztráty velkých a investic a přívalu uprchlíků. Co je v tuto chvíli jisté, je pouze jedna věc- přeměna Libye v demokratický stát potrvá ještě mnoho let a bude potřebovat aktivní podporu mezinárodního společenství.