Redaktor České televize pan Jan Moláček uvedl, že „chtěli od novinářů dopředu znát otázky, které měli na tiskové konferenci položit s tím, že otázky na ruské volby nejsou žádoucí". Toto je alarmující. (Ponechme stranou fakt, že se na ČT „nedostala možnost" položit otázku, jak uvedl mluvčí prezidenta). Nejedná se o drobnost, kterou můžeme přehlédnout a jít dál. Mnoho věcí politikům a lidem u moci v České republice bohužel prochází, ale zasahování do svobody médií, a to navíc ze strany prezidenta (tento povel by nemohl být dán bez výslovného příkazu prezidenta), si vyžaduje důkladné vyšetření. Pokud tomu nebude a panu Klausovi toto projde, jaký příklad bude vyslán do celé společnosti? Stáváme se snad Klausem obdivovaným Ruskem, které cenzuruje média?
Pan Klaus se rád prezentuje jako představitel boje za svobodu jednotlivce oproti jakýmkoliv omezujícím tendencím, ideologiím, či institucím (byť mají podobu státu zasahujícího do všech oblastí lidského počínání, „-ismů", nebo vnějším direkcím ze strany institucí EU). Jak se jeho boj však slučuje s přímým zásahem do svobody médií ptát se na co chtějí, a tudíž s právem každého občana dozvědět se odpovědi na naléhavé otázky? Že by panu Klausovi šlo o práva a svobodu jednotlivce jen tehdy, když se mu to hodí pro své politické cíle?
Za povšimnutí stojí, že byly jako nežádoucí označeny otázky týkající se ruských voleb. Nebyly to tedy otázky morálně odsouzeníhodné, ba naopak. Klausova obava před těmito otázkami je v přímém rozporu proti jeho „boji" o práva o svobodu jednotlivců - jde mu více o námluvy s Ruským čím dál více autoritářským státem, než o práva a svobodu jednotlivých Rusů.
Zabránění médiím ptát se na ruské volby není navíc nic národně hrdinského, ba naopak. Ruský prezident Medveděv si musel vychutnávat pocit nadřazenosti, jak se dříve zem v naprosté kontrole Sovětské svazu ve strachu neodváží zeptat se ho na nežádoucí otázky. Takováto návštěva mlčenlivé a tleskající České republiky v bouři mezinárodní kritiky mu určitě byla velmi příjemná.
V politice je zapotřebí činit kompromisy, ale každý kompromis určuje další směřování a podobu budoucích kompromisů. Během návštěvy Medveděva se akcentovaly finanční kontrakty a otázky manipulování voleb šly stranou. S morálkou pryč, tady se jedná o peníze. Obdobně jako během období privatizace. Člověk a společnost není však živa pouze chlebem samotným. Jidáš ze svých peněz moc potěšení neměl.
