Včera když jsi od nás ve spánku odešel, vyšlo tisíce lidí po celé republice do ulic. Pozorval jsem s úžasem, jak si zprávu o setkání k uctění Tvé památky lidé šířili bleskovou rychlostí. Viděl jsem ze sochy Sv.Václava davy lidí, kteří zapalovali svíčky a ohromnou českou vlajku, kterou lidí drželi nad svými hlavami. Byl jsem tam, když dav v tichosti procházel Národní třídou a vlajku nesl až na Hrad, kde ji lidé položili na zem před sochou T.G. Masaryka a zpívali českou a slovenskou hymnu. Věřím, žes tam také byl a odněkud se zeshora usmíval.
Hérakleitos z Efesu se domníval, že „nejvíce vyšlechtěné" (pro něj suché a nikoliv mokré) duše stoupají po smrti na nebe, stanou se hvězdami a tak se vymaní z koloběhu proměnlivosti. Jsem si jistý, že takovou hvězdou nejen budeš, ale byl jsi jí během celého svého života. Před všechna příkoří jsi neztratil lásku a víru v člověka, nepoužíval jsi strach a nenávist jako nástroj, nehledal jsi ve všem jen svůj prospěch, dal jsi i neznámým lidem vždy najevo, že vnímáš jejich osobu a vážíš si jich.
Budeš nám tu moc chybět. Potrvá nám ještě delší dobu, než si uvědomíme, kdo nás opustil. Již nyní ale víme, že jsi nás vskutku neopustil. Tvé sdrce bylo blízké každému z nás, hřálo nás, cítili jsme jeho teplo a rozehřívá dále naše srdce. Tvou smrtí hvězda nezhasla, Tvou smrtí bude Tvá hvězda zářit ještě více. A Tvůj úsměv a symbol vítězství nám bude dodávat sílu věřit v moc pravdy a lásky.
