blogem Jindřicha Šídla nazvaném „Plasty od Fischera“ se shoduji v tom, že Miloš Zeman je zoufalou volbou na post prezidenta České republiky. Tato země si nemůže již dovolit žádnou zpátečku a návrat ke stylu vedení politiky 90. let. Všechny možné kauzy spojené s érou Zemanovy vlády nesmí být zapomenuty. Post prezidenta má v naší republice spíše symbolický charakter, ale je to symbol stále velmi mocný. Ani budoucí prezident nebude mít tu moc vše shnilé vykořenit, ale jeho chování může být silným podnětem k dalekosáhlé očistě společnosti, kterou tak potřebujeme. Tím impulzem může být už jen jednoduché dodržení slibů a vrácení slovům jejich hodnoty.

Pan Šídlo označil Fischera za „prodavače plastů, který si do projevu nasbíral kompletní sbírku politického kýče a klišé“. Ptám se ale: není snad každý kandidát na politickou funkci vždy prodavačem plastů, dokud sliby nesplní a fráze nenaplní obsahem? Ptám se dál: jaké politické sliby nejsou v naší zemi politickými kýči a klišé? Chtěli bychom jiný slovník, ale máme takový? A je na místě vinit Fischera, že používá slovník který máme, nebo ty, kteří z politických slibů učinili právě kýč a klišé? 

Zajisté, pan Fischer neoplývá vtipnými bonmoty a nekřičí své názory soběstředně do světa ve stylu: já mám jediný pravdu, ostatní se mýlíte. Není to „hlučný“ typ politika, kterým tolik tleskáme...a v kterých jsme se tolikrát zklamali. Když si člověk čte rozhovory s ním nebo ho slyší mluvit, tak ale nemůže dojít k závěru, že by neměl své silné názory a postoje.

Pan Václav Havel poukazoval ve svých hrách často na vyprázdněnost významu slov komunistické doby. Režim a jeho představitelé nám lhali do očí, slogany a fráze komunismu byly o to prázdnější, čím více neodpovídaly realitě. Nežijeme v tomto ohledu v době obdobné komunismu, v době vyprázdnění pravého obsahu slov?

Ti, kteří promlouvají k celému národu, mají jednu velkou zodpovědnost: zodpovědnost vůči slovům, která užívají. V judeokřesťanské tradici byl svět stvořen pomocí vyřknutí slov Stvořitele - slova tak měla v naší tradici posvátný, až božský charakter. Jejich užíváním se můžeme podílet na vytvoření nových světů, nových realit, nebo také na jejich zničení. Slova však nejsou pouhý prostředek, který lze nekonečně a jakkoliv znásilňovat. Mají jakousi vlastní existenci - pokud se užívají neupřímně (ne-přímně, nekorelují přímo s pravým obsahem), ztrácí svou sílu. Řešením není používat jiný slovník, ale vrátit slovům jejich pravý obsah. Pokud pan Fischer myslí svá slova upřímně (a pouze podle ovoce poznáme strom), tak takového prezidentského kandidáta neházejme do plastů.