Atmosféra po roce 1989 byla tak jedinečná, že by si člověk myslel, že se už nemůže nikdy opakovat. Byla to doba, kdy emoce národa, dlouho potlačované racionální volbou servility totalitnímu státu, prorazily nekontrolovaně napovrch a cokoli se zdálo být možné. Národní symboly - prázdné, šedé a bezduché - ožily plejádou barev. Pravda a láska jakoby měla vítězství na dosah, popoháněná až iracionální vírou zapáleného srdce. To, čeho jsme svědky poslední dny, připomíná onu dobu. Po návratu z Ghany včera jako bych se vrátil do jiné země. Emoce se nakonec vylily pro pana knížete- muže, kterému se daří strhnout národ emocemi podobných porevoluční doby. 

Obdobné vlny emocí jsem zažil jen při výhrách národního hokejového týmu a při uctění památky pana Václava Havla. Pár slov stačilo napsat ke svolání lidí a tisíce vyrazilo během chvíle se s tímto výjimečným člověkem rozloučit. Emoce toho dne na Václavském náměstí a v průvodu až na Hrad byly tak silné, až běhal mráz po zádech.

Vzpomínkové události na počest Havla rok poté ukázaly, že Havel byl pro nás také symbolem, který má vlastní život a je jakožto symbol nesmrtelný. Nosily se krátké kalhoty po celém světě. Při setkání a průvodu ´S Havlem dál´ dorazila na Hradčanské náměstí zazpívat píseň ´Jednou budem dál´ po svém dlouhém letu dokonce i Joan Baez. Setkání zahájil pan Karel Schwarzenberg, následován dalšími blízkými přáteli Havla. Přál bych vám zažít tu atmosféru. 

Tyto vlny emocí jsou zajímavé už proto, že ukazují, že nejsme zas tak ryze racionální a deziluzovaný národ, jak se občas tvrdí. Emoce se derou na povrch o to více, čím více jsou rozumem potlačované anebo nevyslyšené. Žádají o uvědomění, a pokud jim neotevřme dveře, tak začnou do nich tak bušit, až je vyrazí z pantů. O to větší míváme proti nim bariéry, protože emoce ze své definice nepodléhajím diktátům naší racionální kontroly. A proto byť si můžeme myslet (a dokonce si i racionálně vysvětlit), že už nevěříme ve vítězství lásky, pravdy, spravedlnosti, slušnosti a solidarity v České republice, tak těžko zapřeme tu část nás, která touží po jejich realizaci.

Jsou zde jisté paralely mezi současným volbami a filmovou ságou Hvězdné války. Ve filmové sáze Hvězdné války je první díl (nyní čtvrtý ze ságy) pojmenován ´Nová naděje´, příznačný toť název pro odbobí Sametové revoluce. Druhý díl měl název ´Impérium vrací úder´- staré předrevoluční struktury se objevily znova na scéně a nové naději jako by byl vrácen úder. Euforie a nadšení z možnosti utvářet si svůj vlastní národní osud byly tytam. Závěrečný díl ságy se jmenoval ´Návrat Jediho´.

Probojování Karla Schwarzenberga do druhého kola a vlna euforie s tím spojená se jeví jako návrat někoho, komu překvapivě velký počet lidí věří, že dokáže navrátit víru v poražení impéria etablovaných mocensko-korupčních struktur a nastolit opět rovnováhu v naší zemi. Byť je to zatím pouhá naděje, tak přibývá ohromně na síle. Proto nejspíše ty emoce spojené s jeho kampaní. Síla nechť doprovází pana knížete.