Nový způsob boje Okamury o lepší image v médiích je nejen zoufalý, ale především hrubě neetický. Pokud nenapíší novináři zrovna lichotivý článek a dotčený se domnívá, že pro nařčení nejsou důkazy, tak je legitimní požadovat po redakci vysvětlení. Lež má krátké nohy a nevyplatí se ani novinářům. V žádném případě ale nelze bojovat tak, že se vyzvou příznivci k tomu, aby psali nenávistné emaily na adresu novinářům. Do emailových schránek novinářům tak přistály nejen hnusné emaily, ale také výhrůžky. Jeho metodu nelze nazvat ani „oko za oko“, ale spíše „hlavu za oko“. Tomio Okamura tak morálně klesl pod hranici přijatelnosti angažovanosti ve veřejném prostoru.
Na svém Facebookovém profilu, které čítá až 68 852 příznivců, se svých sympatizantů ptá, jak se jim líbí jeho způsob pomsty novinářům. Jeho post se líbí 566 lidem, z čehož přechází až mráz po zádech. O moc zde usiluje člověk, který se nezdráhá použít nenávist jako svou zbraň. Na místě se vkrádá paralela s Vladimírem Mečiarem, který používal rozdmýchávání nenávisti k posílení své mocenské pozice. Zastrašování do demokracie ale nepatří. Pokud jeho přímá demokracie má být vládou strachu, tak bychom měli říci jasné ne. Tomio Okamura by se měl veřejně omluvit za svůj výrok. Jeho slova mohou vést k fyzickým útokům na dané novináře a to už není přijatelné.
Proč nenechat jeho výrok bez povšimnutí a jednoduše se chovat, jako by se nic nestalo? Jednoduše proto, že v mezilidských vztazích existuje červená čára, kterou nelze překročit. Okamura tuto čáru překročil, a to velmi hrubě. Pokud mu toto snadno projde, tak mu to dodá odvahu dovolit si použít obdobné a možná i horší metody v budoucnosti. Jsme asi jako národ zvyklí mnoho věcí tolerovat a radši se neozývat proti bezpráví. Takovéto pasivní chování může být ale velmi nebezpečné pro budoucnost země. Projevme solidaritu se všemi ohroženými novináři a dejme tak červenou kartu užívání takovýchto metod ve veřejném prostoru.
